Může se to zdát jako klišé, když se říká o dětech, že jsou zrcadla a učitelé nás dospělých. Ale také se můžeme sami pro sebe zamyslet, kdo z nás se opravdu učí od dětí a kdo učí a vychovává děti k obrazu svému.

Nedávno mě navštívili v ordinaci maminka a její 6-ti měsíční holčička, aby se maminka ujistila, že vývoj miminka je v pořádku. Malá Johanka byla očividně od začátku v dobrém rozpoložení a úsměvy rozdávala na všechny strany. Když jsme tu malou princeznu „vysvobodili“ z oblečení a plenky, tak teprve začal koncert radosti z pohybu. Za využití různých chrastítek jsem si vyšetřil a ověřil vše, co jsem potřeboval, abych mohl říci, že Johanky pohybový vývoj je více než v pořádku. Hlavně jsem ale vnímal, jakým způsobem si otáčení ze zad na bříško, vzpírání se na rukou a houpání se na kolínkách užívá. To byl pro mne další neuvěřitelný prožitek s miminky, při kterém mi naskakuje husí kůže a častokrát mám slzy na krajíčku. A přitom jenom stačilo „hrát podle stejných not“, tedy dát hračku jednou zleva, jednou zprava, pak blíže ručičkám anebo zase o něco dále od ručiček. Johanka neskrývala nadšení z pohybu a radost ze života. A já jsem si opět uvědomil, co všechno nám děti říkají a ukazují.

Profesor Vojta přivedl na svět jedinečnou metodu, která byla objevena zejména pro pomoc dětem s  pohybovým postižením. Vojtova metoda je úžasný prostředek k vyšetření a terapii nejen malých miminek, ale také i dospělých a hlavně nám ukazuje princip pohybu a souvislosti ve fungování lidského těla. Navázal na něj profesor Kolář, který rozpracoval ve své metodě polohy malých miminek a umožnil tím procvičovat naše dospělé tělo tak, abychom si sami pomohli od bolestí.

Díky těmto pánům profesorům jsem měl to štěstí se nepřímo (prof. Vojta) či přímo (prof. Kolář) učit souvislosti lidského těla a to, jakým způsobem mohu lidem pomoci s jejich tělesnou schránkou.

Třetím článkem do mé pomyslné pracovně – životní skládanky byl kamarád, který mi ukázal pojetí energií tak, jak je popsal Einstein. A prostřednictvím něho a dětí, se kterými se setkávám dennodenně v ordinaci, jsem měl tu možnost začít vnímat vývoj dětí a bolesti dospělých v rozměru, který jsem si nikdy ani v nejbujnějších představách nedokázal představit.

Děti jsou prostě dokonalé a představují v ztělesnění nevinnosti a bezbrannosti. Díky pánům profesorům se můžeme učit od dětí, jak držet naši páteř, jak se pohybovat anebo například, jak se sklánět pro předmět na podlaze. Naprosto neuvěřitelné je, že od kojenců a malých dětí se můžeme učit hlavně to, jak máme my dospělí komunikovat. Není to však komunikace slovy či pojmy, které nás často matou a jsou zdrojem nedorozumění, ale právě komunikace energiemi, ke kterým jsme se my dospělí „úspěšně“ stali hluší, slepí a hlavně nevnímaví.

Každému, bez rozdílu pohlaví, barvy pleti, vyznání, tedy každému lidskému tělu, miminku i dospělému prospívá energie spolupracující a láskyplná, která hojí, uzdravuje a oživuje. A také je na každém z nás jakou energii ve svých myšlenkách vyprodukuje.

21.6.2020

Mgr. Petr Zahradník