V dnešní době, jako kdyby každý vrcholový sportovec měl svého doktora, fyzioterapeuta či maséra.  Prostě tým odborníků, které se stará o tělo, aby bylo funkční a aby mohlo (musí) podávat výkony často na samotné hraně únosnosti.

Výkonnostní sport klade nemalé nároky na naše těla a to nejen v rovině fyzické, ale i psychické. Snažíme se být rychlejší než ti nejrychlejší, skočit dál a výš než druzí, uhodit soupeře rychleji než on uhodí nás anebo například hodit kusem čehokoliv co nejdál. 

Lidské tělo často přetěžujeme a pokud se toto přetížení nastřádá v čase, tělo nám řekne, že už prostě nemůže. Vrcholový sport je „kouzelný“ v tom, že je nejdůležitější výsledek a následně honorář, který sportovec či tým obdrží. Až následně se řeší, do jaké míry daný sport škodí zdraví. Můžeme se proto zamyslet, jakým způsobem sport prospívá lidskému tělu, ale i člověku jako takovému, když vidíme ve sportu tolik agrese a nenávisti.

Ne nadarmo se říká: „sportem k trvalé invaliditě“.

Fyzioterapie je obor, který navrací lidské tělo do vyváženého stavu. Ve sportu je proto její role nezastupitelná, protože těla sportovců jsou pod mimořádným tlakem. Otázkou však je, za jakou cenu se snažíme sportovce udržet na vítězné vlně.

Možná si kladete otázku, co to má společného s námi, běžnými smrtelníky? Ale jen se zamysleme nad naším každodenním vrcholovým výkonem v podobě péče o rodinu, strávený čas v práci, kde často změnu polohy a napřímení páteře spočítáme na ruce jedné, maximálně obou rukou. A když k tomu přičteme myšlenky, které nás nevědomky dostávají do napětí a stresu, tak v podstatě běžíme maraton ve sprinterském tempu.

Naším cílem ve SPINEZIO není to, abyste byli závislí na fyzioterapeutovi, ale abyste si dokázali sami pomoci od tělesného napětí trvale a měli dostatek energie na to, aby život nebyl závod, ale radost.

Mgr. Radek Petrů